Turkmenistán

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Turkmenistán
Türkmenistan
vlajka Turkmenistánu
vlajka		 znak Turkmenistánu
znak
Hymna
Hymna nezávislého Turkmenistánu
Geografie

Poloha Turkmenistánu
Poloha Turkmenistánu

Hlavní městoAšchabad
Rozloha488 100 km² (52. na světě)
z toho 4,9 % vodní plochy
Nejvyšší bodAýrybaba (3139 m n. m.)
Časové pásmo+5
Poloha39° s. š., 60° v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel7 057 841 (104. na světě,  2022)
Hustota zalidnění14,4 ob. / km² (221. na světě)
HDI▲ 0,744 (střední) (94. na světě, 2022)
Jazykturkmenština (úřední), ruština, uzbečtina, kazaština
Národnostní
složení		86 % Turkméni, 6 % Uzbeci, 5 % Rusové, 0,4 % Kazaši, 3 % ostatní
Náboženství93 % islám, 6,4 % křesťanství, 0,6 % ostatní
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik27. října 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident a předseda vládySerdar Berdymuhamedov
Měnaturkmenský manat (TMT)
HDP/obyv. (PPP)19 938[1] USD (80. na světě, 2023)
Giniho koeficient40,8[2] (1998)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1795 TKM TM
MPZTM
Telefonní předvolba+993
Národní TLD.tm
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Turkmenistán (turkmensky Türkmenistan) je stát ve Střední Asii, který na severozápadě sousedí s Kazachstánem, na severu, východě a severovýchodě s Uzbekistánem, na jihovýchodě s Afghánistánem, na jihu a jihozápadě s Íránem a na západě s Kaspickým mořem.[3] Je jedním ze šesti nezávislých turkických států. Turkmenistán má rozlohu 488 100 km² a žije v něm 6,5 milionu obyvatel, je 35. nejlidnatější zemí Asie[4] a má nejnižší počet obyvatel ze středoasijských republik, zároveň je jedním z nejřidčeji osídlených států asijského kontinentu[5] i celého světa. Většinu jeho území pokrývá poušť Karakum. Hlavním a největším městem je Ašchabad. Oficiálním jazykem je turkmenština.

Turkmenistán dlouho sloužil jako dopravní tepna několika říší a kultur,[6] Merv je jedním z nejstarších měst-oáz ve Střední Asii[7] a kdysi patřil k největším městům na světě,[8] byl také jedním z velkých měst islámského světa a důležitou zastávkou na Hedvábné stezce. Turkmenistán byl v roce 1881 anektován Ruským impériem a hrál významnou roli v protibolševickém hnutí ve Střední Asii. V roce 1925 se Turkmenistán stal součástí Sovětského svazu, Turkmenskou sovětskou socialistickou republikou (Turkmenská SSR); po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se stal nezávislým.[9]

Země je široce kritizována za špatné dodržování lidských práv,[10][11] zacházení s menšinami a nedostatek svobody tisku a náboženského vyznání. Od vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991 vládl v Turkmenistánu represivní totalitní režim: Do jeho smrti v roce 2006 vládl v Turkmenistánu doživotní prezident Saparmurat Nijazov (známý také jako „Turkmenbaši“ nebo „otec Turkmenů“), v roce 2007 se stal prezidentem Gurbanguly Berdimuhamedow, který zvítězil v nedemokratických volbách (předtím byl viceprezidentem a poté úřadujícím prezidentem), a jeho syn Serdar, který zvítězil v následných prezidentských volbách v roce 2022, jež mezinárodní pozorovatelé označili za nesvobodné a nespravedlivé, a nyní se dělí o moc se svým otcem.[12][13][14]

Turkmenistán má páté největší zásoby zemního plynu na světě.[15] V letech 1993 až 2019 využívali občané zdarma elektřinu, vodu a zemní plyn dodávané vládou. Turkmenistán se prohlašuje za neutrální stát v mezinárodních vztazích.[16] Je pozorovatelem a přidruženým členem Světové obchodní organizace, Společenství nezávislých států a Organizace turkických států. Je členem Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace turkické kultury a Organizace islámské spolupráce.[17]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název Turkmenistánu (turkmensky Türkmenistan) lze rozdělit na dvě složky: etnonymum Türkmen a perskou příponu -stan, která znamená "místo" nebo "země". Název " Turkmen" pochází z turkmenštiny, plus sogdská přípona -men, což znamená "skoro Turci", v odkazu na jejich postavení mimo turkický dynastický mytologický systém,[18] někteří badatelé však tvrdí, že přípona je intenzifikátor, který mění význam slova Türkmen na "čistí Turci" nebo "turečtí Turci.[19]

Muslimští kronikáři jako Ibn Kathir předpokládali, že etymologie Turkmenistánu pochází ze slov Türk a Iman (arabsky: إيمان, "víra, přesvědčení") v souvislosti s masovou konverzí dvou set tisíc domácností k islámu v roce 971.[20]

Turkmenistán vyhlásil nezávislost na Sovětském svazu po referendu o nezávislosti v roce 1991. V důsledku toho byl 27. října téhož roku přijat ústavní zákon a článek 1 stanovil nový název státu: Turkmenistán (Türkmenistan / Түркменистан).[21]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rané dějiny[editovat | editovat zdroj]

V 7. století př. n. l. bylo území součástí Baktrie. Od 3. století př. n. l. se stalo součástí Parthské říše. V 6. století připadlo území tureckému kaganátu. Od 8. století se do země postupně dostávali Arabové a začali šířit islám. Dnešní obyvatelé jsou potomky kočovných Turkmenů, kteří přišli v 11. století. Následné období je plné válek mezi jednotlivými kmeny o nadvládu nad územím. Turkmeni podnikali ještě v 19. století časté otrokářské nájezdy do šíitské Persie, otroky pak prodávali v Chivě a dalších středoasijských chanátech. Až do roku 1884, kdy území Turkmenů ovládlo carské Rusko, na severovýchodě Persie „strach z Turkmenů mařil veškeren obchod a ochromoval i orbu“.[22]

V roce 1869 zabrali Rusové východní břeh Kaspického moře. Válka, kterou Turkmenové vedli proti carskému Rusku, trvala 30 let a stála život asi 15 000 Turkmenů. Jednou z rozhodujících byla bitva u Geok-Tepe v roce 1881. Na konci války Rusové ovládli celé území a přetvořili jej na ruský Turkestán. Území dnešního Turkmenistánu bylo na začátku 18. století nazýváno podle obyvatel „Zemí Turkmenů“ a jednalo se o oblast osídlení turkmenských rodů vymezenou na východě řekou Amudarjou, na západě Kaspickým mořem, na severu poloostrovem Mangyšlak a městem Chivou a na jihu turkmeno-chorazanskými horami. V době před postupným ovládnutím území dnešního Turkmenistánu na konci 19. století carským Ruskem patřily východní oblasti částečně k chivskému chanátu a částečně k bucharskému emirátu. Západní část dnešního Turkmenistánu nespadala pod žádnou administrativní kontrolu a jednalo se především o oblasti využívané pasteveckými nomády.

Pod nadvládou carského Ruska zůstala země do bolševické revoluce v roce 1917. Turkmenistán vyhlásil nezávislost a začal bojovat proti bolševickému Rusku. Do Turkmenistánu byly poslány britské jednotky, které Turkmenům v boji pomáhaly. Avšak Britové své jednotky stáhli v roce 1920 a oslabení Turkmenové byli Rudou armádou poraženi. V roce 1924 vznikla na území Turkmenská sovětská socialistická republika.

Ozbrojený odpor trval do 30. let 20. století. Faktem ale je, že Turkmenistán byl poprvé ve své historii sjednocen. Do země začal pronikat evropský styl života. Turkmenové začali nosit evropské oblečení a osvojili si některé evropské vymoženosti. Byla zavedena elektřina či vodovod. Postavena železnice a silniční síť. SSSR potřeboval ze země vytvořit prosperující zemi. Při plánované válce se Západem chtěl ze střední Asie mít ekonomickou základnu, daleko od raket či letadel tzv. imperialistů. Ovšem odboj v Turkmenistánu nikdy úplně nepřestal.

Saparmurat Nijazov (Turkmenbaši)

Po rozpadu SSSR[editovat | editovat zdroj]

Snahy o sebeurčení a o samostatný stát se vyplnily v roce 1991, kdy se SSSR rozpadl na 15 nástupnických států. V témže roce se Turkmenistán stal členem Společenství nezávislých států. Vůdcem nově vzniklé republiky se stal Saparmurat Nijazov. Sám sebe představoval jako zastánce turkmenské kultury a muslimských tradic. Avšak de facto se stal neomezeným vládcem země. Začal si říkat „Türkmenbaši“ (otec Turkmenů). Západ ho obviňoval z porušování lidských práv a vytváření kultu osobnosti. V roce 1999 mu byla potvrzena funkce prezidenta do konce jeho života. Nijazov zemřel 21. prosince 2006. Novým prezidentem se stal Gurbanguli Berdymuhamedov. Svého protivníka Ovezgelda Atayeva nechal vsadit do vazby. Ve volbách v únoru 2007 byl Berdymuhamedov zvolen 89 % voličů za prezidenta. Volby však byly mezinárodními pozorovateli označeny za nedemokratické. 27. září 2008 byla schválena nová ústava, která zrušila systém jedné strany a povolila volnou soutěž politických stran.

V únoru 2012 byl Berdymuhamedov zvolen na dalších pět let prezidentem. Berdymuhamedov získal 97 % hlasů a žádnému opozičnímu kandidátovi nebylo dovoleno kandidovat. V roce 2017 byl zvolen potřetí, když získal téměř 98 % hlasů.[23]

Státní symboly[editovat | editovat zdroj]

Vlajka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Turkmenistánu.

Turkmenská vlajka je tvořena zeleným listem, na něm se v žerďové části nalézá svislý pruh s kobercovým motivem, vedle něho nahoře je bílý půlměsíc a pět pěticípých hvězd.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Turkmenistánu.

Turkmenský státní znak je emblém, tvořený zeleným osmiúhelníkem se zlatým okrajem, do něhož jsou vepsány dva soustředné kruhy, vnitřní světle modrý, vnější červený. Kruhy jsou zlatě lemovány. V modrém kruhu je Janardag – achaltekinský kůň prvního (a doživotního) turkmenského prezidenta Saparmurata Nijazova. V červeném mezikruží je umístěno pět základních kobercových vzorů. V zeleném poli je nahoře, nad kruhy, bílý půlměsíc s pěti pěticípými hvězdami, po stranách jsou dva zlaté, pšeničné klasy a dole je sedm bílých, otevřených tobolek bavlníku se zelenými lístky.

Hymna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Turkmenská hymna.

Turkmenská hymna je skladba Garaşsyz, Bitarap, Türkmenistanyň Döwlet Gimni (česky Národní hymna nezávislého svobodného Turkmenistánu), kterou složil Veli Mukhatov.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Turkmenistánu

Podnebí Turkmenistánu je silně kontinentální. Naprostou většinu země - asi 90 % - tvoří pouště a stepi, vodních ploch je zanedbatelné množství, obdělavatelná půda zaujímá asi 1,6 %. Většina země leží v nížinách, hory se vyskytují pouze na jihu země jako severní okraj Íránské vysočiny. Turkmenistán má velmi slabou říční síť - kromě Amudarji, v Afghánistánu pramenícího Murghabu a řeky Atrak, vlévající se do Kaspického moře, není v zemi větší řeky. Významný je proto Karakumský kanál, dokončený v roce 1988, který se táhne podél jižní hranice státu přes jeho hlavní město a v jeho nejvýchodnějším cípu se napojuje na řeku Amudarja. Tento uměle vybudovaný zavlažovací kanál, který znamená přísun vláhy pro zemědělství a pitné vody, spojuje většinu jižních měst a obcí Turkmenistánu a je podél něj vybudována hlavní tepna jinak sporé železniční sítě. Střední a severní část země, pokrytá pouštěmi, je prakticky bez měst a větších obcí. Ještě v 19. století byla velká část území Turkmenistánu neznámou a neprobádanou zemí, na mapách z této doby se objevují velké chyby a nepřesnosti – jsou zde zakreslovány neexistující řeky, nesprávně je zakreslován tok řek existujících a další. Některé nepřesnosti jdou ovšem na vrub geografickým změnám – především pobřeží Kaspického moře doznalo za posledních 200–300 let některé posuny (na místě dnešní osady Kjumiš-Tepe byl ostrov Kjumiš-Tepe, ostrov Ogurčinskij měl zcela jiné obrysy, z některých ostrovů se staly poloostrovy).

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Turkmenistán je prezidentská republika, zemi tedy vládne prezident, který vykonává funkci hlavy státu a hlavy vlády zároveň. Od roku 2022 je prezidentem Serdar Berdymuhamedov. Za vlády Saparmurata Nijazova, prvního prezidenta samostatného Turkmenistánu, systém jedné strany a v Parlamentu mohla být jen jedna strana. V září 2008 však Lidová rada jednomyslně přijala usnesení o přijetí nové ústavy. Ta vedla ke zrušení Rady a významnému zvýšení velikosti Parlamentu v prosinci 2008 a rovněž umožňuje vytváření více politických stran.[24]

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Prohlášení Turkmenistánu o „trvalé neutralitě“ bylo v roce 1995 formálně uznáno OSN. Saparmurat Nijazov prohlásil, že neutralita zabrání Turkmenistánu v účasti na mezinárodních obranných organizacích, ale umožní vojenskou pomoc. Neutrální zahraniční politika má v ústavě země významné místo. Turkmenistán udržuje diplomatické vztahy se 139 zeměmi. Nejdůležitějšími spojenci jsou Afghánistán, Arménie, Írán a Rusko.

Lidská práva[editovat | editovat zdroj]

Turkmenistán byl široce kritizován za porušování lidských práv a svým občanům nastavil přísná omezení na cesty do zahraničí. Problémem země je diskriminace menšin. Univerzity byly povzbuzovány k tomu, aby odmítaly uchazeče s ne-turkmenskými příjmeními, zejména etnické Rusy.[25] Je také zakázáno vyučovat zvyky a jazyk Balúčů i Uzbeků, jejichž jazyk se dříve vyučoval na některých státních školách.

Podle Světového indexu svobody tisku z roku 2014 dle Reportérů bez hranic z roku 2014 měl Turkmenistán 3. nejhorší hodnotu svobody tisku na světě.[26] V roce 2020 se index svobody tisku v Turkmenistánu snížil a Turkmenistán se umístil na 2. nejhorším místě, když nepředstihl pouze Severní Koreu.[27]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město Ašchabad v roce 2015

Turkmenistán je zemědělsko-průmyslový stát. Tradice je v chovu dobytka (karakulské ovce, kozy, velbloudi). Průmysl je zaměřen na zpracování textilních plodin (bavlny a vlny) a zpracování nerostů a především fosilních paliv.

Ropa a zemní plyn[editovat | editovat zdroj]

Turkmenistán má značné zásoby ropy a zejména zemního plynu, o jehož vývozu a stavbě potřebného produktovodu v současné době jedná s Čínou. V těžbě zemního plynu zaujímá země 4. až 5. místo na světě.[28] Většinu turkmenské ropy těží turkmenská státní společnost Türkmennebit z ropných polí u měst Balkanabat[29] a Hazar poblíž Kaspického moře, které mají dohromady odhadovanou rezervu 700 milionů tun. Ropa je také prostřednictvím kanálů vyvážena tankery do Evropy přes Kaspické moře.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většinu obyvatel tvoří Turkmeni. Nejvýznamnějšími menšinami jsou Uzbeci a Rusové. Počet Rusů se kvůli emigraci a nízké porodnosti snížil z 18,6 % obyvatel v roce 1939 na 9,5 % v roce 1989[30] a na přibližně 4 % v roce 2003.[31] Dalšími etniky jsou Kazaši, Tataři, Ukrajinci, Arméni, Balúčové a Kurdové.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Dominantním náboženstvím v Turkmenistánu je islám, který vyznává 89 % obyvatel a pravoslavné křesťanství, které vyznává 9 % obyvatel.[32]

Bývalý prezident Nijazov nařídil, aby se základy islámu učily ve školách. V náboženských třídách na školách a v mešitách se v arabštině učí o Koránu či o historii islámu.[33]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Turkmenistan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Report for Selected Countries and Subjects. IMF [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Turkmenistan [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2009-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky) 
  3. ↑ AFANASIEV (58B00667A5209), Vladimir. Deep-water friendship: Turkmenistan and Azerbaijan bury Caspian Sea hatchet [online]. 2021-01-21 [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Asian Countries by Population (2023) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Turkmenian [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 January 2021. (anglicky) 
  6. ↑ Turkmenistan. The World Factbook. Central Intelligence Agency, 19 October 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2021. (anglicky) 
  7. ↑ State Historical and Cultural Park "Ancient Merv" [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 November 2020. (anglicky) 
  8. ↑ THAROOR, Kanishk. Lost cities #5: how the magnificent city of Merv was razed – and never recovered [online]. 2016 [cit. 2020-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 April 2021. (anglicky) 
  9. ↑ Turkmenistan [online]. United States Central Intelligence Agency [cit. 2013-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2021. (anglicky) 
  10. ↑ Russians 'flee' Turkmenistan. BBC News. 20 June 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 April 2019. (anglicky) 
  11. ↑ SPETALNICK, Matt. Kerry reassures Afghanistan's neighbors over U.S. troop drawdown. Reuters. 3 November 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2020. (anglicky) 
  12. ↑ As Expected, Son Of Turkmen Leader Easily Wins Election In Familial Transfer Of Power. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2022. (anglicky) 
  13. ↑ Turkmenistan: Autocrat president's son claims landslide win. Deutsche Welle. 15 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 March 2022. (anglicky) 
  14. ↑ Turkmenistan's president expands his father's power. Associated Press. Ashgabat: 22 January 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2023. (anglicky) 
  15. ↑ BP Statistical Review of World Energy 2019 [online]. [cit. 2019-12-13]. S. 30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 December 2019. (anglicky) 
  16. ↑ Turkmen ruler ends free power, gas, water – World News [online]. 10 October 2017 [cit. 2018-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 July 2018. (anglicky) 
  17. ↑ AA, DAILY SABAH WITH. 'Turkmenistan's new status in Turkic States significant development' [online]. 2021-11-17 [cit. 2022-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 February 2022. (anglicky) 
  18. ↑ ZUEV, Yury. Early Türks: Essays on history and ideology. Almatý: Daik-Press, 2002. S. 157. (anglicky) 
  19. ↑ About this Collection | Country Studies | Digital Collections | Library of Congress [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ البداية والنهاية/الجزء الحادي عشر - ويكي مصدر [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (arabsky) 
  21. ↑ "Constitutional Law of Turkmenistan on independence and the fundamentals of the state organisation of Turkmenistan" August 2020/https://web.archive.org/web/20200809152501/http://www.turkmenlegaldatabase.info/ru/documents.download/id/22155.html Archivováno 9. 8. 2020 na Wayback Machine.; Ведомости Меджлиса Туркменистана", № 15, page 152 – 27 October 1991. Retrieved from the Database of Legislation of Turkmenistan, OSCE Centre in Ashgabat.
  22. ↑ Drsní lidé v drsné zemi aneb Hostem u chorásánských Kurdů. Reflex. 11. ledna 2018.
  23. ↑ Absurdní nařízení. Prezident Turkmenistánu zakázal černá auta, protože se mu nelíbí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-01-04 [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ Political structure. country.eiu.com [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ Home. Institute for War & Peace Reporting [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-29. (anglicky) 
  26. ↑ World press freedom index. RSF [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-14. (anglicky) 
  27. ↑ 2020 World Press Freedom Index | Reporters Without Borders. RSF [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ KOTRBA, Štěpán. Rozdělování Turkmenbašiho zásob plynu pokračuje [online]. Britské listy, 2007-8-31 [cit. 2009-07-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ Balkanabat | Turkmenistan. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Moya Flynn. Migrant Resettlement in the Russian Federation: Reconstructing 'homes' and 'homelands'. [s.l.]: Anthem Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1-84331-117-1. S. 15. (anglicky) 
  31. ↑ Turkmenistan [online]. CIA World Factbook, 2003 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky) 
  32. ↑ Turkmenistan - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 
  33. ↑ About this Collection | Country Studies | Digital Collections | Library of Congress. Library of Congress, Washington, D.C. 20540 USA [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROUX, Jean-Paul. Dějiny Střední Asie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-867-9. S. 435. L´Asie Centrale. Historie et civilisations. 
  • Turkmenistan - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-08. (anglicky) 
  • Turkmenistan (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-23. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Turkmenistan Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. (anglicky) 
  • Bureau of South and Central Asian Affairs. Background Note: Turkmenistan [online]. U. S. Department of State, 2010-10-31 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-24. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Turkmenistan [online]. Rev. 2011-07-08 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-12. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: Turkmenistan [online]. 2007-02-16 [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Moskvě. Souhrnná teritoriální informace: Turkmenistán [online]. Businessinfo.cz, 2011-03-10 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. 
  • ALLWORTH, Edward, a kol. Turkmenistan [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
 Geografická lokalizace
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Státy ležící na břehu Kaspického moře
Postsovětské republiky
Členské státy OSN
Mezinárodně neuznané státy
Mezinárodní organizace
Členství v mezinárodních organizacích
Organizace islámské spolupráce
Členové
Pozastavené členství
Pozorovatelé
Organizace turkických států
Členové
Pozorovatelé
  • MaďarskoMaďarsko Maďarsko
  • Severní KyprSeverní Kypr Severní Kypr
  • TurkmenistánTurkmenistán Turkmenistán
    		•
    Summity
    Symboly
    Ocenění
    Společenství nezávislých států (SNS)
    Členové Vlajka Společenství nezávislých států
    Přidružené státy
    Bývalí členové
    Gruzie (1993–2009)
    Bývalí účastníci
    Ukrajina (1991–2018)
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Turkmenistán&oldid=23766337“